Levný burger objednaný na samoobslužném kiosku je symbolem komfortu i praktičnosti jednadvacátého století. Soukromý kapitál však v rychlém občerstvení našel ještě jiný potenciál. Jak je možné, že firmy vydělávají na průmyslu, který je ztěží kdy ziskový?
Private equity, neboli rapidně rostoucí sektor soukromého kapitálu, má nový investiční cíl. Staly se jím fastfoodové restaurace, které svět financí dlouho vnímal jako téměř nevýdělečné. Vlnu velkých investic do rychlého občerstvení začala už brazilská firma 3G Capital, když v roce 2010 koupila Burger King. V posledních měsících však rozsah podobných investic řádově stoupá. Americká Roark Capital Group vlastní nejen Subway, ale prostřednictvím Inspire Brands taky třeba Arby’s, Dunkin‘, Jimmy John’s, Sonic nebo Buffalo Wild Wings.
Investiční velkofirma Blackstone Inc. navíc dva roky zpět odkoupila za osm miliard dolarů většinu ikonických sandwichových restaurací Jersey Mike’s. Firmy jako Blackstone nebo Roark capital představují změnu investičního paradigmatu. Od vzniku Inspire Brands, které roku 2018 založil Roark, se restaurační společnosti podařilo zaštítit přes 30 tisíc podniků. Akvizice se dnes pohybují v desítkách miliard dolarů. Jak je ale možné, že private equity těží z podniků, které čelí drahým nájmům, vzrůstu cen potravin a velké konkurenci?
Franšízy jako investiční trik. Přinesou zisk, i když se restauracím nedaří
Strategie, kterou private equity využívá ve fast food sektoru, nespočívá v kupování samotných restaurací, ale franšízových systémů. Jako majitelé značky mohou investiční velkofirmy inkasovat zisky z tržeb tisíců provozoven, zatímco náklady na prostory, údržbu, suroviny i zaměstnance padají na franšízanty. Výnosy z tržeb franšíz se pro vlastnické společnosti často pohybují v řádu jednotek procent. Ziskové schéma tak tvoří relativně předvídatelný tok financí, rozšiřování sítě a růst hodnoty značky jako takové, nehledě na prosperitu jednotlivých restaurací.
Zdroj: Pexels
Finanční páku pak představuje dluh, kterým lze akvizici částečně financovat. To dává equity firmám ještě větší možnost návratnosti, pokud se franšízám zrovna daří. Po zlepšení provozu, marketingu nebo cen pak prodej takové firmy může vynést násobky původní hodnoty. Například na restauracích Subway Roark capital vydělává, i když řetězec zavírá stovky poboček. Private equity firms vydělávají i na ztrátových restauracích tak, že z nich před krachem samotného podniku vytěží zisk z realitních transakcí, povinných poplatků nebo restrukturalizace dluhů.
Zdroj: Pexels
Fast food s novým majitelem klidně může zkrachovat. Co z toho má zákazník?
Nové vlastnické trendy přinášejí paradoxní situaci pro klienty oblíbených bister. Private equity slibuje rozsáhlý kapitál na technologie, nové interiéry, marketing nebo efektivnější logistiku. Stejná finanční logika však může na lokální úrovni mít opačný efekt. Pro zákazníky se často zvýší ceny, náklady na jídlo se minimalizují a s nimi lesá i kvalita produktů, slabší pobočky se rychleji zavírají. Zatímco se investiční horizonty zkracují, pro private equity je důležitější zvýšit hodnotu řetězce před jeho dalším prodejem, než budovat dlouhodobě kvalitnější podnik.
Z fast foodu se tak stal další ze sektorů, které soukromý zisk činí méně dostupnými pro běžné lidi. Investiční trhy komodifikují bydlení i dopravu, teď se pustili do oblíbených levných jídel, které pro lidi po celém světě představovaly rychlý oběd i cenově dostupnou odměnu po práci. Blackstone nebo Roark tak mají jisté zisky. Skutečné účtzenky však platí franšízanti, zákazníci i stabilita celého fast food průmyslu.
Zdroje: Inspire brands, Restaurant Business