Epidemie mužské osamělosti. Jde o skutečnou krizi, nebo mediální hoax? 

Společenská role mužů byla dlouho zaměřená na výkon, sílu a houževnatost. V posledních let se však zdá, že image suverénního alfa samce ke štěstí nestačí. Navazování přátelství se stává čím dál těžším, mluvit o emocích je pořád tabu, po rozpadu vztahů přicházejí krachy motivace. To, co média označují jako “male loneliness epidemic”, však není celistvým popisem problému.

Fenomén epidemie mužské osamělosti začal být v médiích a na sociálních sítích často diskutovaným tématem v letech pandemie Covid-19. Izolace a osamělost se v našich životech staly tak prominentní zkušeností, že ji v roce 2023 lékaři označili jako závažnou zdravotní hrozbu. Sociologové a psychologové se tehdy začali věnovat specificky mužským projevům globální krize vztahů a štěstí. Pocit nespravedlnosti vůči mužům nebo nepochopení jejich zkušenosti diskurzivně umocnily celebrity jako Joe Rogan nebo Andrew Tate, kteří z mužských problémů udělali vlastní ideologické rukojmí. 

View this post on Instagram

Přátelé mizí, svět se stává anonymnějším. Týká se to ale opravdu jen mužů?

Úpadek množství a kvality vztahů mužské populace je skutečným trendem, který není radno přehlížet. Osamělost, kterou muži popisují na sociálních sítích i v médiích, podkládá statistika. Zatímco v devadesátých letech mělo 55 % amerických mužů alespoň šest blízkých přátel, v roce 2021 to bylo jen 27 %. Mnohonásobně se zvyšuje i počet mužů bez jediného blízkého přítele. Data ale říkají, že jakkoli je krize izolovanosti skutečná, pocit osamění není mužům bližší, než zbytku světa. Významný pocit osamění prý prožívá vždy nebo velmi často nejméně 16% zkoumané populace, nehledě na gender.

^{Zdroj: Pexels}

Globální krize úzce souvisí s povahou doby, v níž žijeme. Ačkoli nás sociální sítě teoreticky činí propojenějšími než kdy dřív, paradoxně kvůli nim ubývá příležitostí pro offline socializaci. Jsme uprostřed éry srovnávání se s digitálním obrazem perfektního života, který je pro většinu z nás nedosažitelný. Ekonomická nejistota nás navíc nutí více pracovat a přemýšlet o každém výdaji, takže se večerní drink s přáteli stává pro muže i ženy méně dostupnou možností. Muži nicméně nemají méně blízkých přátel, než ženy. Rozdílná zkušenost může plynout spíše z povahy konkrétních vztahů. 

Krize jako příležitost pro nový mindset

Zatímco v mužských přátelstvích je stále normou značná míra fyzické i emoční distance, ženy svým kamarádkám častěji píší, telefonují a svěřují se. Možná, že se spíš než o krizi mužské osamělosti jedná o krizi nedostatku emoční podpory. Do značné míry krize mužské osamělosti souvisí i s tradiční a omezující představou o mužství, kterou manosféra a konzervativní influenceři pod falešnou záminkou budování mužských komunit ještě umocňují. Chlap má být silný, žena submisivní, úspěch znamená konsolidaci moci a peněz. Stává se však evidentním, že takový přístup ke spokojenosti nevede. 

^{Zdroj: Pexels}

Mužská přátelství i duševní zdraví jsou odolnější, když si mohou dovolit křehkost, upřímnost a vzájemnou starost. Pro muže, kterým se vždy naznačovalo, že mají všechno zvládnout sami, může být překvapivě těžší někoho oslovit, říct si o pomoc nebo se otevřít. Pravidelné setkávání, offline konverzace a nenucená přirozenost společně stráveného času jsou však univerzálním receptem na přátelství, která podpoří i potěší. Potřeba propojení nezná gender. Čím méně umělých očekávání budeme klást na sebe i druhé, čím víc se lidem otevřeme, tím víc se krize osamělosti stane mýtem.

^{Zdroje: The Guardian, Survey Center on American Life, Pew Research Center, Los Angeles Times}