Lidé v nejrůznějších kulturách a obdobích dějin reagovali na nezvyklé noční světlo s úžasem, obavami i bohatou představivostí. Význam nebeských úkazů se vykládal dle toho, komu člověk fandil nebo v co věřil. Podobné interpretace se objevovaly také v časech napětí, kdy byl nebeským barvám přisuzován skrytý význam. Právě takové představy vytvářely půdu pro prorocké chápání dechberoucí polární záře.
V krajích, kde se polární záře objevuje téměř každou zimu, od Islandu a Grónska až po sever Skandinávie, Aljašku či Kanadu, vyrůstaly celé generace s představou, že tato světla jsou nedílnou součástí světa duchů. Místní vyprávění ji často líčí jako hlas předků, průvodce šamanů nebo tiché varování před nebezpečím. Jinde se rodiče snažili děti udržet doma tím, že jim říkali, že se světla po obloze honí s lidskými hlavami. Jinde se polární záře pojí s ohněm, krví či smrtí a někde je tak posvátná, že její výklad náleží pouze vybraným starším.
Záhada noční oblohy. Polární záře fascinovala od nepaměti
Když se světla severu objevila v regionech, kde je lidé běžně neznali, působila spíše jako záhada než přírodní jev. Dávní kronikáři se snažili zachytit, co viděli a jejich popisy dnes patří k nejstarším svědectvím o polární záři. Dlouho se mělo za to, že prvenství drží čínský záznam z roku 193 př. n. l., avšak novější výzkumy odhalily ještě starší prameny. Za vůbec nejstarší popis je proto považován záznam starý zhruba 3000 let, který mluví o pětibarevném nočním úkazu. Pravděpodobně přitom tehdy šlo o mimořádně silnou sluneční bouři.
Zdroj: Pexels
Tajemná a slyšitelná. Severní světla ležela mezi mýtem a vědou
V severských oblastech vyjadřují pověsti o polární záři úzké sepětí lidí s místní krajinou. Ve finském Laponsku ji přisuzovali jiskrám z ocasu polární lišky, proto název „liščí ohně”. Na Shetlandech mluví o třpytivých tanečnících, a Sámové používají výraz „světla, která můžeš slyšet”, protože někteří lidé popisovali jemné zvuky provázející záři. Termín aurora zavedl až roku 1619 Galileo Galilei. Přestože vědci, včetně Edmunda Halley, postupně objasňovali fyzikální podstatu jevu, v lidových představách si polární záře udržela pověst nadpřirozeného znamení.
Polární záře není jen nádherným přírodním jevem. Od dávných dob fascinovala lidi natolik, že se stala předmětem mýtů, pověstí i prorockých výkladů. Dnes už víme, že za tímto úkazem stojí fyzika. Částice ze Slunce narážejí do zemské atmosféry, kde excitační procesy atomů kyslíku a dusíku vytvářejí zářivé barvy na obloze. Přestože je ovšem mechanismus vzniku polární záře přesně popsaný a vědecky doložený, její mystická aura přetrvává. Připomíná nám, že i jevy s dobře známým původem mohou v lidech vyvolávat nekončící úžas, inspiraci a pocit, že se před nimi otevírá něco, co přesahuje samotnou realitu.
Zdroje : NASA Science, BBC, Aurora Zone, YouTube, Instagram