Na Instagramu se v posledních dnech rozjel zvláštní jev. Fotografie a videa ze zasněžené Kamčatky zaplavily feedy po celém světě a působily jako apokalyptická pohádka. Panelové domy pohřbené pod horami sněhu, okna mizící v bílých stěnách, lidé skákající z bytů rovnou do závějí. Obsah se šířil rychle, emoce fungovaly okamžitě a málokdo se ptal, odkud záběry pocházejí. A právě v tom spočívá jádro problému.
Kamčatka skutečně zažívá extrémní zimu. Množství sněhu překonalo několik dekád staré rekordy, města vyhlásila stav nouze a běžný život se na týdny zpomalil. V některých čtvrtích dosahuje sněhová pokrývka několika metrů, doprava kolabuje a úklid zajišťují záchranáři i vojáci. Realita je tvrdá, chaotická a vizuálně silná. A právě proto se stala ideálním materiálem pro další „fejk“.
Realita posunutá do digitálních výšin. Rozdíly nepoznají ani mladí uživatelé
Část virálních záběrů, které dnes kolují po sociálních sítích, však nevznikla fotoaparátem ani mobilním telefonem. Vznikla v generátorech obrazu. Umělá inteligence vzala skutečnou událost a posunula ji o několik stupňů dál. Závěje narostly do výšky několika pater, domy se změnily v pouhé kulisy a města v ledová království. Výsledek působí přesvědčivě, esteticky čistě a pro algoritmy ideálně. Právě proto se šíří rychleji než autentické záběry ze skutečného místa.
Znepokojivý moment přichází spíše ve chvíli, kdy si člověk uvědomí, kdo všechno bere vylepšené obrazy jako skutečnost. Nejde už jen o rodiče nebo prarodiče, kteří s digitálním světem vyrůstali pouze okrajově. Stejně snadno naletí také mladí lidé, jež tráví na sociálních sítích hodiny denně. Rozdíl mezi dokumentem a syntetickým obrazem se stírá. Ne proto, že by lidé byli naivní, ale proto, že vizuální jazyk umělé inteligence se až příliš přiblížil realitě.
Zdroj: NASA | Kamčatka v zimě a v létě
Instagram v tomto procesu funguje jako zesilovač. Platforma zvýhodňuje obsah, který vyvolá úžas, šok či fascinaci. Fotografie, které vypadají „až příliš“, dostávají přednost před těmi obyčejnými, byť pravdivými. Výsledkem je prostředí, kde extrém vítězí nad faktem a estetika nad kontextem. Kamčatka se mění v kulisu pro digitální spektákl, který sice vychází z reality, ale s realitou už pracuje volně.
Zasněžená Kamčatka je proto napůl skutečná a napůl umělá. Ne proto, že by se tam sníh nevyskytoval, ale proto, že způsob, jakým ho dnes vidíme, prochází filtrem technologie a algoritmů. Tenhle případ nepředstavuje selhání jednotlivců, ale signál širší změny. Vstupujeme totiž do fáze, kdy rozlišování mezi pravdou a „fejkem“ vyžaduje vyšší pozornost, čas a neustálou pochybnost. A právě to jsou schopnosti, které v rychlém tempu sociálních sítí mizí jako první.
Zdroje: Autorský text