Znáte nejvzdálenější objekt od Země? Nese s sebou hudbu i lidské pozdravy

Voyager 1 letí vesmírem už skoro půl století a stále s námi mluví. Signál přichází z místa, kam se žádná jiná lidská technologie nikdy nedostala. Sonda se pohybuje mimo planetární prostor, za hranicí vlivu Slunce. Přesto pravidelně odpovídá na otázky, jež jí posíláme ze Země. A právě tenhle tichý dialog patří k nejpůsobivějším příběhům moderní vědy.

Sonda Voyager 1 už je dnes pro mnohé jen „takový technický artefakt“, současně ovšem představuje důležitou časovou kapsli lidské civilizace. Nese hudbu, pozdravy i obrazy Země určené komukoliv, kdo by je jednou mohl najít. Zároveň zůstává funkčním vědeckým nástrojem v prostředí, kde už dávno nic lidského neoperuje. Spojení se sondou trvá díky kombinaci fyziky a technické zdrženlivosti. Právě v tom spočívá  zvláštní kouzlo Voyager 1.

Ve vesmíru od roku 1977. Voyager 1 neustále komunikuje se Zemí

Voyager 1 odstartoval v roce 1977 jako součást ambiciózní meziplanetární mise. Původně měl několik let zkoumat Jupiter a Saturn, a pak se odmlčet. Místo toho pokračoval dál a dál, až se stal nejvzdálenějším objektem, který kdy člověk vyslal do vesmíru. Dnes se nachází přibližně 25 miliard kilometrů od Země a každým dnem se vzdaluje o dalších zhruba 17 kilometrů za sekundu. Letí prostorem, který už nepatří Slunci, ale mezihvězdnému prostředí.

^{Zdroj: NASA}

Právě překročení heliopauzy, tedy hranice, kde sluneční vítr přestává dominovat okolnímu prostoru, dává Voyageru 1 výjimečné postavení. Sonda se nepohybuje mezi planetami, ale v řídkém plynu a magnetických polích mezihvězdného prostoru. Měří hustotu částic, intenzitu kosmického záření i změny magnetického pole. Nejde o velkolepé snímky, ale o data, která nikdy předtím neexistovala. Věda pracuje v mikroskopickém měřítku, přesto s obrovským dosahem.

Sonda nese legendární zlatou desku. Jmenuje se Sounds of the Earth

Na palubě Voyageru 1 se nachází i slavná zlatá deska. Ta obsahuje hudbu různých kultur, pozdravy v desítkách jazyků, zvuky Země i obrazová data znázorňující lidskou civilizaci a samotnou planetu. Je to zpráva bez adresáta, odeslaná s vědomím, že odpověď nikdy nepřijde. Spíš než pokus o kontakt představuje gesto, jako otisk lidské přítomnosti ve vesmíru.

^{Zdroj: NASA}

Signál o síle klasické žárovky. K Zemi letí přes 22 hodin

Zájem tak vyvolává jiná otázka. Jak je možné, že Voyager 1 stále slyšíme, i když byl poslán do vesmíru v 80. letech? Odpověď spočívá v kombinaci extrémně úsporné elektroniky a radioizotopového zdroje energie. Sonda vysílá signál o výkonu zhruba jako žárovka v lednici. Ten se šíří více než 22 hodin, než dorazí k Zemi. Zachytit ho dokáže jen síť obřích antén, tedy NASA Deep Space Network.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený From Quarks to Quasars (@from_quarks_to_quasars)

Komunikace probíhá s neuvěřitelnou přesností. Inženýři posílají příkazy, které sonda vykoná až téměř po dvou dnech. Odpověď přichází s dalším zpožděním. Každá výměna připomíná šachovou partii hranou v extrémně pomalém tempu. Přesto Voyager 1 odpovídá. Jeho systémy fungují díky pečlivému hospodaření s energií a postupnému vypínání přístrojů, které dnes už nejsou nezbytné.

Voyager 1 dnes neletí k žádnému konkrétnímu cíli. Nepátrá po planetách ani po civilizacích. Prostě pokračuje v pohybu, který byl zahájen před téměř 50 lety. Signál, který zachytíme je připomínkou doby, kdy se inženýři rozhodli stavět stroje s výdrží přesahující lidský život. A také důkazem, že i v tichu hlubokého vesmíru zůstává slabý, ale vytrvalý hlas Země slyšitelný.

_{Zdroje: NASA, CNN, Popular Science}