Biohacking zpátky ve hře. Bryan Johnson prý vytváří svůj vlastní klon

Biohacking v poslední dekádě zaplavil svět jako vlna tsunami. Už za pandemie covidu-19 se kdekdo začal otužovat, jíst optimalizační suplementy nebo měřit na chytrých hodinkách funkce svého těla. Na vyšších biohacking příčkách se však dějí zásadnější změny. Podnikatel a influencer Bryan Johnson, který nedávno získal diagnózu nevyléčitelného onemocnění, se teď pokouší sám sebe naklonovat. 

Lidstvo touží po nesmrtelnosti takřka odjakživa. Pro většinu z nás jsou snahy o zvrácení vlastního stárnutí bizarní fantazií. Někteří podnikatelé se však skutečně snaží zkáze vlastního těla předejít. Světu biohackingu, který se stal jedním z nejzásadnějších trendů našeho tisíciletí, dominují jména jako Dave Asprey, Peter Attia nebo Bryan Johnson. Právě Johnson už do programu vlastní dlouhověkosti investoval přes 10 milionů dolarů. Světové ohlasy získal jeho projekt Blueprint, v němž denně zveřejňuje jídlo, cvičení i tělesné statistiky. Kam až však jeho ambice sahá?

^{Zdroj: Pexels}

Spíše silácké řeči, než vědecká senzace. Johnsonův klon není tak úplně klonem

Johnson má po celém světě tisíce věrných fanoušků i dlouhodobých kritiků. Jakkoli je projekt Blueprint původcem jeho slávy, mnoho lidí na něj pamatuje taky z kauzy, kdy ke snaze o akceleraci vlastní dlouhověkosti využil transfuzi krevní plazmy z vlastního syna. Nedávno svět obletěla zpráva o tom, že má Johnson nevyléčitelné onemocnění, které způsobuje, že se jeho žaludek sám požírá. Ani to však nezastavilo jeho biotechnologickou misi. Nedávno na svých sociálních sítích oznámil, že vytvořil „novorozeného klona“ k testování léčby, produkci buněk nebo pěstování orgánů.

View this post on Instagram

Johnson nevytvořil lidského klona, jak jeho rétorika naznačuje, ale indukované pluripotentní kmenové buňky (iPSC). Ty vznikají přeprogramováním běžných dospělých buněk do stavu podobného embryonálním kmenovým buňkám. Teoreticky se z nich mohou vyvinout téměř všechny typy tkání. Tato technologie regenerativní medicíny se již dnes hojně testuje například u Parkinsonovy choroby. Pěstování orgánů pro transplantace je však stále jen vzdáleným experimentem. V kontextu skutečného stavu vědeckých možností tak Johnsonova tvrzení působí poněkud přehnaně. 

Dlouhověkost v rukou influencera. Kde končí věda a začíná marketing?

Bryan Johnson získává možná více polarizované ohlasy, než kterýkoli jiný biohacker. Vlastními investičními prostředky do výzkumu dlouhověkosti sice možná popularizuje preventivní medicínu, ale taky má tendenci své výsledky a výzkum prezentovat nedůvěryhodně, chaoticky, nebo dokonce lživě. Jeho označení laboratorně vytvořených kmenových buněk za „novorozeného klona“ je spíše marketingová strategie, než akurátní popis. Spolu s dlouhověkostí tak Johnson bezpochyby usiluje taky o viralitu, fanoušky a status.

Johnson se prezentuje jako průkopník sebeoptimalizace, ale mnohým z jeho postupů schází dostatečná klinická ověřitelnost. Většina praktik, které propaguje, je navíc pro běžné lidi zcela nedostupná. Jeho působení evokuje pochybnosti o etice technologií dlouhověkosti jako takových. Má vůbec lidstvo usilovat o nesmrtelnost? A pokud ano, je v pořádku, že bude dlouhý život otázkou ekonomického privilegia? Jakkoli dopadne případ s klony jako takovými, Johnson slouží jako připomínka, že otázky lékařského pokroku by se možná přecijen neměly stávat virálním mediálním spektáklem.

^{Zdroje: X, Vice, The New York Times, Economic Times, Futurism}