Čtyři měsíce po vydání. Román Tajemství všech tajemství rozdělil čtenáře

Když se na podzim objevila zpráva, že nový román Dana Brown se odehrává v Praze, vzbudilo to v Česku okamžitou pozornost. Tajemství všech tajemství slibovalo návrat Roberta Langdon, tentokrát zasazený do města se silnou historickou, mystickou i symbolickou vrstvou. Praha v Brownově podání zněla jako ideální kulisa. Staré rukopisy, architektura, skryté významy, vrstvy času. O čtyři měsíce později je ale jasné, že se tato očekávání stala jedním z hlavních důvodů rozporuplných reakcí.

Dan Brown patří k autorům, kteří mají jasně rozpoznatelný rukopis. Série s Robertem Langdon mu přinesla celosvětový úspěch, desítky milionů prodaných výtisků a status autora, jehož knihy jsou automaticky literární událostí. Od Šifry mistra Leonarda přes Anděly a démony s bájnou antihmotou až po Inferno Dan Brown vždy stavěl na kombinaci historie, symboliky a svižného tempa. Právě s tímto „receptem“ pak čtenáři vstupovali i do jeho nejnovějšího románu.

Reakce jsou smíšené. Většina negativních recenzí se shoduje

V Tajemství všech tajemství se Dan Brown rozhodl výrazně posunout těžiště příběhu. Historické vrstvy Prahy ustupují tématům mozku, vědomí a hranic lidského poznání. Děj se sice pohybuje mezi známými pražskými kulisami, ale místo středověkých rukopisů a hádanek přichází mnohem abstraktnější rovina. Pro část čtenářů jde o zajímavý experiment, pro jiné o značný krok stranou.

^{Zdroj: Luxor}

Tento posun se odráží i v reakcích čtenářů. Na Databázi knih se často opakuje pocit, že potenciál Prahy zůstal z velké části nevyužitý. Jedna z recenzí to shrnuje zcela otevřeně: „Dan Brown je můj oblíbený autor. Proto jsem nečekala ani do Vánoc a knihu si koupila hned, jak vyšla… a dočetla jsem ji horko těžko až po Vánocích. Chybělo mi více historie a už je vidět schematičnost příběhu.“

^{Zdroj: Dan Brown}

Nedostatek Prahy, moc spirituální roviny. Jedni změnu obdivují, druzí bojkotují

Jiní čtenáři oceňují tempo a čtivost, opět ale narážejí na stejný problém. Nedostatek toho, co považují za Brownovu nejsilnější stránku: „Příběh je čtivý, napínavý a má spád. Škoda, že nebylo víc historie a šifer, protože prostředí Prahy k tomu vybízí, a navíc je to parketa Langdona a v těchto oborech jsou jeho znalosti uvěřitelné, v jiných oborech to u něj působí takovým všeználkovstvím…“

Velmi výrazně se v recenzích objevuje i srovnání s jinými autory. Někteří čtenáři mají pocit, že by téma lépe fungovalo v jiném kontextu a s jiným hrdinou: „Přiznám se, že jsem od knihy čekala něco jiného. Tohle byl takový nečekaný odklon Dana Browna k Jamesi Rollinsovy. Téma jako ušité na míru týmu Sigma Force, ale místo Sigmy Robert Langdon. Proboha proč? Na téma Prahy mohl Brown vymyslet kupu jiných příběhů, které by Langdonovy sedly lépe.“

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Padhega India (@padhegaindia)

Zároveň se však objevují i pozitivní hlasy, které oceňují Brownovu snahu vykročit mimo zaběhnuté koleje. Pro část čtenářů je právě důraz na neurovědu a otázky vědomí osvěžením a důkazem, že autor nechce psát stále stejnou knihu dokola. Reakce často mluví o odvaze změnit směr a nabídnout Langdona v nové poloze.

^{Zdroj: Dan Brown}

Čtyři měsíce po vydání tak Tajemství všech tajemství působí jako román, který možná méně cílí na okamžité nadšení a víc na dlouhodobou debatu. Praha tak není mystickou hádankou v tradičním smyslu, ale kulisou pro úvahy o lidské mysli a poznání. Pro někoho promarněná příležitost, pro jiného logický vývoj autora, který si může dovolit riskovat. Jisté je jedno. Dan Brown znovu dokázal vyvolat silnou reakci. A právě to je možná jeho největší konstantou.

_{Zdroje: Autorský text}