Nová vědecká studie publikovaná časopisem Nature, v posledních dnech široce reflektovaná médii, přináší zásadní posun v chápání nejstaršího lidského umění. Jeskynní malba z indonéského ostrova Sulawesi byla nově datována. Červený otisk lidské ruky získává stáří nejméně 67 800 let. Nový výsledek rozšiřuje časovou i geografickou mapu lidské kreativity. Otevírá nový kontext pro vývoj a historii Homo sapiens.
Výzkum z vápencové jeskyně Liang Metanduno na ostrově Sulawesi posouvá hranice známého pravěkého umění. Malba vznikla technikou stříkání pigmentu kolem přiložené ruky. Nová analýza minerálních vrstev přinesla přesné datování. Úprava tvaru ruky naznačuje vyspělou práci s představivostí. Sulawesi se tím potvrzuje jako klíčový region rané lidské kultury, což je pro vědce velká novinka.
Nová analýza posouvá stáří jeskynní malby v
Sulawesi. Přináší nejstarší potvrzený případ
Jeskynní umění dlouhodobě slouží jako jeden z hlavních indikátorů rozvoje abstraktního a kreativního myšlení. Schopnost převést zkušenost do obrazu souvisí s vyprávěním příběhů, sdílením identity i vznikem jazyka. Po desetiletí převažoval výklad, který kladl počátky tohoto projevu do Evropy doby ledové. Současný výzkum však stále častěji skládá příběh z širšího geografického rámce.
Nejnovější studie se zaměřila na jeskyni Liang Metanduno na menším ostrově Muna, ležícím v jihovýchodní části ostrova Sulawesi. Otisk ruky byl v této lokalitě zaznamenán již při dřívějších archeologických průzkumech. Zásadní význam mu však přinesla až nová analýza tenkých minerálních vrstev, jež obraz překrývají. Umožnily stanovit minimální stáří malby na 67 800 let, což ji řadí na první místo mezi spolehlivě datovanými jeskynními malbami na celém světě.
Zdroj: Bradshaw Foundation
Pozornost badatelů přitáhl samotný způsob zpracování motivu. Po vytvoření základního obrysu ruky autor dále upravoval prsty, které zúžil a protáhl do podoby připomínající dráp. Tento zásah proměnil jednoduchý otisk v záměrně stylizovaný obrazový znak. Právě tahle proměna proto naznačuje práci s významem a představivostí, nikoliv pouhou stopu fyzické přítomnosti.
Sulawesi se dostává do extrémního zájmu archeologů. Nejde o první jeskynní malbu
Na výzkumu se podílel tým vedený profesorem Adamem Brumm z Griffith University. Výsledky byly publikovány v prestižním odborném časopise Nature a okamžitě vstoupily do mezinárodní odborné debaty. Brumm upozorňuje, že podobná míra experimentování s tvarem se v dochovaných malbách neobjevuje. Studie tak zpřesňuje chápání specifik moderního lidského poznání.
Sulawesi se zároveň v posledním desetiletí opakovaně objevuje v centru archeologického zájmu. Postupně zde byly identifikovány figurativní malby zvířat, lovecké scény i komplexní narativní výjevy s minimálním stářím přes 50 tisíc let. Nové datování z Liang Metanduno tlačí časovou osu ještě hlouběji a potvrzuje, že obrazová tvorba tvořila stabilní část regionálních kultur po desítky tisíc let.
Učíme se historii špatně? Migrace Homo sapiens nabírá nový rozměr
Geografická poloha ostrova Sulawesi hraje významnou roli i v debatě o migraci Homo sapiens. Ostrov leží na severní námořní trase mezi Asií a pravěkou pevninou Sahul, která zahrnovala dnešní Austrálii a Novou Guineu. Přítomnost vyspělé symbolické tvorby v tak raném období podporuje scénář časnějšího osídlení tohoto regionu. Podle archeologů, včetně například Adhi Agus Oktaviana, zapadá objev do širšího obrazu raných lidských migrací.
Celkový obraz lidské kreativity se tak skládá z širší a hlubší mozaiky, než jsme si mysleli. Afrika, jihovýchodní Asie i Evropa vstupují do společného příběhu jako rovnocenné prostory kulturního vývoje. Nová studie proměnila známý nález v klíčový referenční bod současné archeologie. A právě proto se tato jeskynní malba stává jedním z nejdiskutovanějších objevů poslední doby.
Zdroje: Nature, BBC, The conversation, The Guardian