Nejsledovanější sportovní událost planety. Přesně tak líčí fotbalové mistrovství světa mnohá globální média. Její návštěvnost letos skutečně láme rekordy. Statisíce lidí na stadionech a další miliony u svých obrazovek napjatě sledují zápasy, které letos poprvé hraje 48 světových týmů. Stejně jako v loňských letech však i letos FIFA přináší i etickou kontroverzi. S masovou událostí se pojí vysídlování zranitelných komunit, přetížení poddimenzovaných měst i vyvěrající otázky rasové a třídní segregace.
Fotbal má unikátní schopnost propojovat lidi, kultury i zdánlivě nesourodé komunity. I proto je FIFA World Cup událostí, jaká ve světě sportu nemá obdoby. Každý rok se hraje v jiných hostitelských městech, přičemž mnozí lidé věří, že jsou zápasy globálních jedniček pro tato města ekonomickým i kulturním přínosem. Zkušenosti z Brazílie 2014, Ruska 2018 nebo Kataru 2022 však ukazují, že tyto přínosy často vůbec neodpovídají nákladům, které nejvíc dopadají na ty nejzranitelnější z místních komunit. Lidskoprávní kontroverzi se světový fotbal nevyhnul ani letos.
Nablyštěný stadion nezachrání město plné chudoby
Dost možná nejslavnější fotbalovou kontroverzí posledních let zůstává mistrovství v Kataru roku 2022. Organizace Amnesty International a Human Rights Watch tehdy zdokumentovaly rozsáhlé porušování práv dělníků převážně s imigrantským statusem, kteří stavěli stadiony a infrastrukturu. Šlo o rozsáhlá ublížení na zdraví, zdokumentovaná úmrtí i pracovní systém, který organizace popisují jako zotročující. Přestože FIFA na turnaji vydělala rekordní miliardy dolarů, stále se nepodařilo poškozené pracovníky a jejich rodiny spravedlivě odškodnit.
Zdroj: Pexels
Na svůj díl odpovědnosti stále čekají i města, ve kterých výstavba stadionů a dopravních projektů zapříčinila vystěhovávání obyvatel, gentrifikaci nebo lokálním investicím do zařízení, pro které po skončení mistrovství místní nemají dostatečné využití. Mistrovství světa v Brazílii v roce 2014 například odsunulo celé komunity z chudších čtvrtí a favel v Riu de Janeiru, Belo Horizonte, Fortaleze nebo Recife na okraj měst. Lidé tak zůstali izolovaní od už tak nedostačující infrastruktury a příležitostí, aby město uvolnilo prostor komerčnímu rozvoji.
Kritičtí komentátoři dodnes často zdůrazňují rasový a třídní rozměr světového fotbalu. Multietnické složení fotbalových týmů evokuje příslib rovnosti. Zatímco však na stadionech lidé ze situovaného zázemí sledují sportovní senzaci, v zákulisí velkých turnajů často za mizerných platových i bezpečnostních podmínek pracují migranti. Jsou to právě zaměstnanci hotelů, úklidu, cateringu nebo bezpečnostních služeb, kteří i letos stojí v centru protestů spojených s FIFA World Cup.
Zdroj: Pexels
Odborový svaz UNITE HERE čítající přes dva tisíce zaměstnanců před turnajem pohrozil stávkou v Los Angeles, Philadelphii, Seattlu nebo Miami. Vedle důstojných mezd požadovali třeba ochranu před outsourcingem a automatizací, ale také to, aby FIFA nevyžadovala při akreditaci citlivé osobní údaje, které by imigrantské pracovníky vystavily nebezpečí deportace americkou agenturou ICE. Až těsně před začátkem mistrovství se oběma stranám podařilo dospět ke konsenzu, díky němuž přípravy mohly proběhnout.
Vedle lidskoprávních komplikací se přidává diskriminace plynoucí z vízových procesů, v nichž je vstup na území mistrovství pro hráče z některých zemí skoro nemožný. Velmi diskutovaným případem byl letos somálský rozhodčí Omar Artan, kterému americké úřady vstup vůbec nepovolily, i když jde o roky ověřeného profesionála. Vlna externího tlaku na to, aby FIFA zaujala zodpovědné stanovisko, stále roste. Pokud však světová fotbalová komunita chyby tolik milované události uzná, snad budou příští ročníky mistrovství důkazem toho, že fotbal umí svět doopravdy propojit, aniž by zároveň ubližoval.
Zdroje: BBC, FIFA, Amnesty International, Human Rights Watch, The Guardian