Projekt Titanic II, za kterým stojí australský miliardář Clive Palmer a jeho společnost Blue Star Line, není mrtvý. Jenže i tak si bude muset projekt zprovoznění moderní repliky slavné lodi počkat. Stavba lodi naráží na přeplněné loděnice, přísné bezpečnostní normy a výrazně delší výrobní lhůty. Plány zůstávají velkolepé, realita je střízlivější a pomalejší. Titanic II tak ukazuje, jak náročné je přenést vznešenou ideu o oživení historie do moderního světa.
Myšlenka postavit věrnou repliku RMS Titanic vznikla v roce 2012 jako symbolické připomenutí sta let, které uplynuly od jeho potopení. Od té doby projekt několikrát ožil a znovu utichl, pokaždé s jiným časovým plánem. Aktuální vývoj dává jasnější odpověď na otázku, proč se neustále mění rozvrh. Nejde o nedostatek financí ani zájmu, ale o kombinaci technických požadavků, dostupnosti výroby a proměněného lodního průmyslu, který dnes funguje úplně jinak než před deseti lety.
Historie naráží na realitu. Titanic II zastavují plné loděnice a přísné normy
Na papíře vypadá všechno jednoduše. Postavit loď, která bude na první pohled k nerozeznání od originálu. Interiéry ve stylu začátku 20. století, třídní rozdělení palub, salónky, lázně, ikonické schodiště. Jenže právě tahle snaha o přesnost se postupně ukazuje jako největší past. Každý detail, který má připomínat rok 1912, musí projít současnými normami. Každý materiál, každé řešení, každá dispozice prostoru. Výsledkem tedy není replika, ale kompromis mezi historií a moderními nároky, které se ladí roky.
Zdroj: Blue Star Line
Clive Palmer zároveň připomíná, jak moc se změnilo samotné uvažování o bezpečnosti na moři. U původního Titanicu hrála roli třeba omezená viditelnost z kapitánského můstku, kvůli které posádka reagovala na ledovec na poslední chvíli. Dnes by podobné řešení vůbec neprošlo. Konstrukce nové lodi proto musí zajistit jasný výhled vpřed bez jakýchkoli překážek. To znamená zásahy do samotného tvaru paluby i do uspořádání horních částí lodi. Takových úprav je víc a každá z nich posouvá projekt dál od přesné kopie k moderní, aktualizované verzi.
Zdroj: Blue Star Line
Do toho vstupuje ještě jeden zásadní faktor, o kterém se mluví méně. Loděnice. Stavba výletní lodi dnes neznamená jen technickou výzvu, ale hlavně čekání. Po pandemii se výroba zpomalila, objednávky se hromadí a kapacity jsou vyčerpané na několik let dopředu. Palmer proto otevřeně přiznává, že jen najít místo, kde by se Titanic II vůbec mohl začít stavět, znamená čekání v řádu pěti let. V tu chvíli přestává jít o design a začíná jít o timing.
Zdroj: Unsplash | historická fotografie Titanicu, dnešní trosky
A právě tady se celý projekt láme. Titanic II má jasný příběh, silnou symboliku i obrovskou mediální přitažlivost. Zároveň ale ukazuje, že některé návraty do minulosti naráží na limity, které nelze obejít penězi ani mocí. Loď, která měla být důkazem, že historie se dá zopakovat, se postupně mění v připomínku toho, jak moc se svět za posledních sto let posunul. A v tomto případě ne tam, kam bychom potřebovali. Přesto však Palmer zdůrazňuje, že Titanic II bude.
Zdroje: Belfast Live, Supercar, Blue Star Line, Conde Nast Trvaller