Americká filmová akademie, jež každoročně uděluje Oscary, vymezuje hranice pro novou éru umělé inteligence. Prohlásila totiž, že herecké výkony i scénáře musí vzniknout převážně lidskou prací, jinak nemají šanci v hlavních kategoriích prestižního ocenění uspět. Rozhodnutí přichází ve chvíli, kdy umělá inteligence dokáže napodobit hlas, tvář i styl psaní scénářů s přesností, která ještě před pár lety působila zcela nepředstavitelně.
Oscaři nastavují novou hranici filmové tvorby, kterou jsou ochotní hodnotit. Umělá inteligence může být součástí produkce, rozhodující slovo ale musí zůstat na straně člověka. Americká filmová akademie tím reaguje na moment, kdy moderní technologie přestává být jen nástrojem a začíná vstupovat do samotného procesu tvorby. Otázka tak už nesměřuje k tomu, zda AI ve filmu existuje, ale jakou roli jí bude možné přiznat.
AI umí psát, hrát a oživovat. Ignoruje přitom autorská práva i samotné umění
Nové hranice pro udělení Oscarů, které diktuje Americká filmová akademie, reagují na změnu v tom, jak dnes filmy vznikají. Pro hlavní kategorie platí jednoduché pravidlo. Pokud by herecký výkon nebo scénář vznikly pomocí umělé inteligence bez zásadního lidského podílu, film nemůže být nominován. AI nástroje tak z produkce nemizí, mohou při tvorbě pomáhat, nesmí ale nahradit autora ani samotný výkon. Ocenění tak zůstává vázané na lidskou práci, ne na technologii.
Filmová scéna přitom už dávno pracuje s technologiemi, které dokáží vytvořit výkon herce i bez jeho přítomnosti. Existují projekty, v nichž se rekonstruuje hlas i mimika zesnulých herců, a to na základě archivních materiálů. Zároveň vznikají digitální postavy, za nimiž nestojí žádný reálný člověk. V praxi to znamená, že produkce může „obsadit“ herce bez natáčení, bez smlouvy na konkrétní výkon, pouze na základě dat. Divák tak může sledovat přesvědčivý výsledek, není ale jasné, kdo za něj nese odpovědnost.
Zdroj: Unsplash
Napětí kolem moderních výdobytků se naplno ukázalo během nedávné stávky hollywoodských scenáristů. Jedním z hlavních bodů jejich nesouhlasu byla otázka, zda studia mohou používat AI k psaní scénářů nebo jejich přepisování bez plného zapojení autora. Přičemž problém nespočívá jen v nahrazení práce. Umělá inteligence se učí na existujících scénářích, dialozích a knihách, často bez souhlasu autorů. Tím vzniká právní šedá zóna, ve které se řeší, zda jde o inspiraci, nebo porušení autorských práv.
Zdroj: Unsplash
Velkou část problematiky tvoří i kontrola nad technologiemi. Trénování modelů a jejich provoz stojí miliardy dolarů, což si mohou dovolit jen velká studia nebo technologické firmy. Získávají tím výhodu, kterou menší produkce nemají šanci dorovnat. Rozdíl se neprojevuje jen v kvalitě, ale i v přístupu k nástrojům. Kdo má data, výpočetní výkon a kapitál, určuje tempo vývoje. Film se tak dostává do situace, kdy výsledek závisí na finanční a technologické infrastruktuře vlastněné několika gigantickými filmovými hráči.
Zdroje: The New York Times, CNN, BBC