Odolnější nejen vůči stresu. Jak podpořit svůj nervový systém?

Pracovní notifikace ještě v deset večer, přehršel špatných zpráv z celého světa a režim, který se nedá stíhat. Stres je tak zásadním hybatelem současné společnosti, že ho odborníci chápou jako jednu z příčin civilizačních chorob. Ne vždy si však můžeme dovolit úplnou změnu životního stylu, abychom svým nervům ulehčili. Dobrou strategií může být jak postupné zmírňování stresových faktorů, tak i vědomý trénink resilience. Malé změny v tom, jak reagujeme na svět, totiž umí přinést velký benefit naší každodenní pohodě. 

Stres je na denním pořádku každého z nás. Ne vždy ovlivníme, jaká míra nejistoty nebo tlaku v našem životě panuje. Co však ovlivnit lze, je způsob, jakým na stres reagujeme. Právě vnitřní vyrovnanost může být klíčová ve chvíli, kdy nám chronický stres ohrožuje spánek, pozornost, duševní zdraví i kardiovaskulární procesy. Není snadné vyskočit ze začarovaného kruhu chronického stresu. Přinášíme vám čtyři antistresové typy, které může do svého dne zahrnout téměř každý.  

^{Zdroj: Pexels}

Dech udává rytmus tělu. Naučte ho zpomalit 

Vědomá práce s dechem je jedním z nejosvědčenějších receptů na rychlé zklidnění. Nedávné studie poukazují na účinnost hlubokého dýchání, například prostřednictvím tzv. physiological sigh (dvojitý nádech následovaný dlouhým výdechem), který aktivuje parasympatický nervový systém. Tělo tak z režimu „bojuj, nebo uteč“ umí přepnout zpět do režimu regenerace. Podobně dle některých studií působí i pomalé dýchání (přibližně šest dechů za minutu), které zvyšuje variabilitu srdeční frekvence.

Pravidelný pohyb pomáhá, i když není intenzivní

Jedním z nejlépe prozkoumaných nástrojů pro regulaci vnitřního napětí je právě pohyb. Světová zdravotnická organizace doporučuje alespoň 150 minut středně intenzivní fyzické aktivity týdně. To se pro mnohé z nás může zdát nedosažitelné, ale i zde je třeba upustit od černobílého vnímání. Jakýkoli pohyb, který se nám podaří do sedavého dne dostat, bude nápomocný. Pokud nevlastníme multisportku nebo nás nebaví běh, pravidelná chůze postačí k lepší náladě, snížení hladiny kortizolu i podpoře spánkového režimu. 

^{Zdroj: Pexels}

Vystavit se riziku. Malé dávky stresu umí tělu prospět 

Odolnost nevzniká úplnou eliminací stresu, ale tak, že se v jeho přítomnosti naučíme neztrácet hlavu. Psychologové metodě vědomého vystavování se stresu  říkají hormeze. Principem této metody je předpoklad, že úspěšně zvládnuté menší zátěže posilují schopnost organismu zvládat i větší výzvy. Prakticky se jako hormeze může chápat otužování, náročnější sport nebo i pravidelné vystupování z komfortní zóny. Klíčové však je po každé expozici dopřát tělu dostatečný prostor k regeneraci.

^{Zdroj: Pexels}

Občas stačí dobře spát a nebýt na všechno sám

O prospěšnosti spánku dnes mluví leckterá média, vědci i influenceři. Je však důležité, aby se z pokynu “sedm až devět hodin spánku každý den” nestal další stresor. Pro ty, co usínají obtížně, může pomoct spánková rutina, doplnění minerálů i přerámování spánku tak, aby pro nás nepředstavoval další povinnost.

View this post on Instagram

Zrovna tak důležité jsou však i mezilidské vztahy. Právě v komunitě člověk nachází sdílení, pocit bezpečí a osobní rozvoj. Proto i ve stresových obdobích platí, že rozhovor s přítelem či návštěva blízkých nelze nahradit žádným suplementem z lékárny. 

^{Zdroje: WHO, American Academy of Sleep, Stanford University, Harvard University, Physiological reviews}